Kapitola 2
Jack Tramiel
Jack Tramiel - muž, který v roce 1955 založil firmu Commodore a který v roce 1984 koupil krachující firmu Atari. Jack Tramiel se narodil 13. prosince 1928 v polské Lodži, v židovské rodině, jako Idek Tramielski. Malý Idek Tramielski byl jedináček. Když mu v roce 1939 bylo 10 let, vpadlo do Polska nacistické Německo, jehož vojáci zemi násilně obsadili. Na počátku okupace byla Idekova rodina, tak jako mnoho jiných, nuceně přesídlena do Lodžského židovského ghetta, kde pak nuzně žila a pracovala téměř pět let. V srpnu 1944 byla celá rodina Tramielskich, spolu s dalšími nešťastníky, transportována do koncentračního tábora Osvětim, blízko Krakova. Tam mladý Idek ztratil kontakt s matkou, protože muži a ženy byli od sebe odděleni. On i jeho otec byli určeni na práci. Po prohlídce u nechvalně známého Dr. Mengeleho byli oba odesláni do pracovního tábora u německého Hannoveru, na stavbu jiného koncentračního tábora a na stavbu dálnice. Tam Idekův otec těžce nemocněl a koncem roku 1944 zemřel, a to poté, co mu byl v táborové ošetřovně vstříknut do žil benzín. Mladý Idek však měl více štěstí...
V dubnu 1945 tábor osvobodili vojáci U.S.Army. První Američan, kterého kdy Idek viděl, byl vysoký černoch v americké vojenské uniformě, jenž byl v jednotce osvobozující tábor. Válka skončila a Idek v Německu zůstal. Dva roky pak pracoval pro jednu americkou armádní kuchyň, kde dělal různé pomocné práce. Poté, co zjistil, že jeho matka válku přežila a opět žije v Lodži, odjel ji do Polska navštívit. Dlouho se ale doma nezdržel a vrátil se zpět do Německa, kde se v červenci roku 1947 oženil. Odtud pak v listopadu emigroval do USA - brzy ho následovala i jeho žena Helen (za svobodna Helen Goldgrub). Krátce pak pracoval v New Yorku pro židovskou organizaci HIAS, změnil si jméno na Jack Tramiel, anglicky se učil z amerických filmů a nakonec na jaře 1948 vstoupil do U.S.Army. Tam se kromě vojenského řemesla naučil také opravovat kancelářské stroje. Poté, co po třech letech a sedmi měsících v roce 1952 armádu opustil, uplatnil své nově nabyté dovednosti a začal opravovat psací stroje u civilní firmy. Aby si vylepšil příjem, pracoval příležitostně i jako taxikář. V roce 1953 dostal státní občanství USA, bydlel v New Yorku a o rok později koupil spolu s přítelem Manny Kappem malý obchod v Bronxu, při kterém si otevřel dílnu na opravu psacích strojů. Firmě dal název Commodore Portable Typewriter. Proč zrovna Commodore? Protože chtěl mít v názvu firmy nějakou vysokou vojenskou hodnost a slova jako "Admiral" nebo "General" už byla obsazena.
V roce 1955 se odstěhoval s celou rodinou (měl už tři syny) do kanadského Toronta, kde založil firmu Commodore Business Machines International. Důvodem pro přestěhování do Kanady bylo údajně obejití amerických importních předpisů. Na základě kontraktů (dokonce i z Československa) pak Tramiel dovážel a nakonec i vyráběl psací stroje, během doby vyráběl mechanické a později i elektronické kalkulátory a přežil období různých krizí. Jednou z nich byla situace, kdy jeho dodavatel čipů pro kalkulátory - firma Texas Instruments - ukončila jejich dodávky a kalkulátory začala vyrábět sama. Tramiel se tehdy zařekl, že již nikdy nedovolí, aby byl rukojmím svého dodavatele. V říjnu 1976 proto koupil za 800 tisíc USD malou firmu MOS Technologies Inc. z Pennsylvanie, vyrábějící elektronické součástky a čipy, které potřeboval pro své kalkulátory. Byla to dobrá koupě, neboť právě tato firma vyvinula zhruba před rokem legendární mikroprocesor MOS 6502, který se pak stal základem osmibitových počítačů Apple, Commodore a rovněž i osmibitových Atari. Konstuktér mikroprocesoru, pan Chuck Peddle, byl u Commodore následně jmenován vedoucím inženýrem v nově založené divizi Commodore Semiconductor Group, divizi polovodičových součástek. Ve stejném roce se firma Commodore přestěhovala do USA, do Palo Alto v Kalifornii, kraj Santa Clara, do v té době už známém Silicon Valley (Křemíkovém údolí).
Tramiel byl svými inženýry přesvědčován, a nakonec i přesvědčen, že budoucnost patří počítačům. V lednu 1977 Tramielova firma představila na výstavě Winter Consumer Electronics Show 77' v Las Vegas svůj první osmibitový počítač, s názvem PET (Personal Electronic Transactor), s pamětí 4 KB a procesorem MOS 6502, a dostala se s jeho cenou na 599 USD, což byla cena na svou dobu vynikající. Umožnil to mimo jiné právě procesor 6502, jehož výrobní cena byla oproti konkurenci (procesory Zilog a Intel) výrazně menší. Jako zajímavost lze uvést, že Tramiel zveřejnil inzeráty na PET ještě dříve, nežli počítač vůbec existoval - chtěl si tímto riskantím způsobem ověřit zájem trhu.
Tramielovo heslo bylo: "Computers for the masses, not for the classes." - volně přeloženo, něco jako: "Počítače pro masy, nejen pro pracháče." - což v konečném důsledku znamenalo, že si jeho počítače mohl koupit prakticky každý, a což lze bezesporu považovat za jeden z jeho největších přínosů k rozvoji počítačů. V roce 1979 firma Commodore přesídlila z Palo Alto do většího Santa Clara - taktéž v Kalifornii. (A nedaleko Sunnyvale - sídla Atari.)
V roce 1981 představil Tramiel osmibitový počítač VIC-20 (Video Interface Chip 20), první počítač s barevnou grafikou v ceně pod 300 USD, a v roce 1982 pak přišel na trh legendární osmibitový počítač Commodore C64, s pamětí 64 KB a procesorem MOS 6510, jehož se pak v následujících letech vyrobilo odhadem kolem 22 miliónů kusů. Firma Commodore vzkvétala a v roce 1984 měla obrat celou 1 miliardu dolarů!
Jako člověk a šéf nebyl Tramiel mezi zaměstnanci ale vůbec oblíben. Proslul zejména masovými vyhazovy, řvaním na své zaměstnance a mlácením do stolu během proslovů. Není divu, že ho jednou časopis California uvedl jako třetího v tabulce "Šéfové přímo z pekla". S oblibou všem říkával své heslo: "Obchod je válka!" - a také se podle toho řídil. Manažéři, kteří nesdíleli jeho názory a postupy, se ocitali obratem na ulici. Pod jeho vedením se firma chovala jako žralok a také chronicky neplatila své dluhy. Její dodavatelé pak neměli peníze a bankrotovali, načež je Commodore za pakatel koupila a své vlastní dluhy si odpustila. Tramiel byl spokojen - ušetřil a nemusel být na nikom závislý...
Lze téměř s jistotou říci, že Tramielovo chování bylo poznamenáno nejen nedostatkem vzdělání, ale hlavně těžkým mládím, stráveným v židovském ghettu a koncentračním táboře, kde mohli přežít jen ti nejsilnější. Na jakoukoliv kritiku odpovídal slovy, že ho to nezajímá. Byl nenáviděný - ale úspěšný. Velmi úspěšný.
Tramielova pozice ve firmě však nebyla zcela neotřesitelná, někdy v roce 1965 (po finančním skandálu a podezření z porušování obchodních pravidel) byl totiž nucen prodat kontrolní balík firmy investorovi Irvingu Gouldovi. Ten přísně kontroloval chod firmy a Tramiel s ním měl věčné spory. Vše vyvrcholilo v lednu 1984, kdy údajně po sporu dostat své syny do firmy vyhrožoval Tramiel (tak jako již vícekrát) Gouldovi svojí rezignací. Gould ji tehdy neočekávaně přijmul a překvapený Tramiel tedy musel odejít. To vše v situaci, kdy byly po celém světě používány odhadem již 4 milióny počítačů značky Commodore...
Jack Tramiel tedy od Commodore odešel (nutno dodat, že jako bohatý člověk - odhadem činil jeho podíl 100 miliónů dolarů) a s ním dobrovolně také několik inženýrů. Tramiel ale rozhodně nechtěl počítače, a tudíž výnosný obchod, opustit. Peníze měl a proto krátce po odchodu od Commodore založil malou počítačovou společnost, s názvem TTL (Tramel Technology Limited - Tramel bez samohlásky "i" tam bylo úmyslně) a s pomocí inženýrů začal připravovat své vlastní počítače...
V druhé polovině roku 1984 se však dozvěděl o prodeji slavné firmy Atari Inc. (v majetku společnosti Warner Communications), potácející se v té době ve ztrátách a v hluboké krizi. Naskytla se lákavá možnost výhodně získat zavedenou firmu z oboru. Po utajených jednáních s Warnery ji Tramiel nakonec v červenci 1984 tajně koupil. Tajně to bylo proto, aby se to nedozvěděl jeho hlavní rival - a tím nebyl nikdo jiný - než společnost Commodore. Atari měla být nástrojem pomsty... Tramiel svoji novou společnost přejmenoval na Atari Corporation a s razancí sobě vlastní ji v následujících letech víceméně úspěšně vyvedl z krize.
Dnes je pan Jack Tramiel (74 let v roce 2002) v důchodu a užívá si své peníze v rezidenci v Monte Sereno v Kalifornii (opět kraj Santa Clara). V jeho garáži zřejmě stále stojí jeho oblíbené vozy značky Rolls-Royce...