V roce 1947 se přestěhoval do New Yorku, tažený myšlenkou začít podnikat v zemi, kde se mohl každý stát milionářem. Nejlehčím způsobem jak v Americe začít byla služba v armádě. Svou vojenskou kariéru se v roce 1954 rozhodl doplnit opravováním psacích strojů, které se na jeho základně pokazily. Jack Tramiel si velmi brzy všiml poptávky po profesionálním opraváři. Z tohoto důvodu opustil armádu a v Bronxu si založil svou vlastní firmu na opravu psacích strojů a pro přilepšení v noci pracoval jako taxikář. Toto podnikání mu nevynášelo velké bohatství, ale nakonec se mu podařilo uzavřít smlouvu s jednou Československou firmou na kompletaci psacích strojů jejich značky v Kanadě.

    Jack Tramiel však brzy využil příležitost a přestěhoval se do Toronta, kde založil základy pozdější firmy Commodore International. Průběhem času získal více zkušeností a uvědomil si, že může vydělávat více, pokud se zbaví prostředníka a bude prodávat psací stroje vlastní značky. Když se však na trhu objevily levnější Japonské modely psacích strojů, začal přicházet o zakázky. Uvědomil si, že již dále nemůže konkurovat tak velkému počtu firem na trhu. Proto změnil zaměření firmy na relativně nový trh sčítacích strojů.

    V roce 1962 svou firmu přejmenoval na Commodore Business Machines. Tato firma byla vedena samotným Jackem Tramielem a na pozici bankéře a předsedy byl dosazen prezident firmy Atlantic Acceptance Corporation - C. Powell Morgan, který byl o tři roky později odsouzen Kanadskou královskou komisí za porušování všech obchodních praktik, dravé "chování" a bezzásadové manipulace. Než však stačil stanout před soud, umřel na leukémii. Tato komise také prověřovala samotného Jacka Tramiela a jeho firmu. Komise jej podezřívala ze zapojení do celé kauzy, ale nakonec se jí nepodařilo nic dokázat. Bohužel, negativní publicita získaná tímto incidentem firmě Commodore moc neprospěla, což vedlo k dalším ztrátám.

    Firmu Commodore před krachem pomohl zachránit kanadský investor Irving Gould, který byl na sebe ochoten vzít riziko. Výměnou za tuto pomoc mu Jack Tramiel nabídl funkci předsedy firmy.

    To však firmě Commodore pomohlo jen na krátkou dobu. Bylo stále jasnější, že obchod se sčítacími stroji je pouze dočasné řešení, jelikož na tento trh opět vstoupili Japonci s levnějšími a lepšími modely. Irving Gould navrhl Jackovi Tramielovi aby nabral nějaké zkušenosti o tržní situaci v Japonsku. Jack Tramiel při svém pobytu v Japonsku poprvé uviděl novou elektronickou kalkulačku. Nedlouho poté firma Commodore přešla od zaostalých sčítacích strojů k výrobě elektronických kalkulaček.

    Firma Commodore o několik měsíců později uvedla na trh první kapesní kalkulačku a opět začala vykazovat zisk. Toto vítězství však mělo krátké trvání, jelikož firma Texas Instruments (hlavní dodavatel čipů firmy Commodore) začala vyrábět své vlastní kalkulačky za zlomek ceny, za kterou je prodávala firma Commodore. Psal se rok 1975 a Commodore vykázal ztrátu 5.000.000 dolarů. Jack Tramiel a Irving Gould získali cennou lekci - NESPOLÉHAT SE na externí dodavatele. Jack Tramiel to později komentoval takto:

Od té chvíle jsem věděl, že jedinou cestou jak pokračovat v elektronickém obchodu je řízení vlastního osudu.

    Byla to lekce, kterou Amigisté pociĹĄují dokonce ještě dnes. Commodore čelil další velké krizi. A opět se záchrana objevila v rukou Irvinga Goulda, který firmě poskytl půjčku ve výši 3.000.000 dolarů. Tato částka v roce 1976 umožnila Jackovi Tramielovi odkoupit skomírající firmy MOS Technology, Frontier a MDSA. Tím firma Commodore získala možnosti na výrobu svých vlastních elektronických součástek.

    V roce 1975 totiž opustil firmu Motorola jeden z její inženýrů - Chuck Peddle. Nedlouho po své odchodu si založil vlastní firmu MOS Technology a začal se zabývat vývojem čipu 6501. Jednalo se o vylepšenou verzi procesoru 6800, který navrhl ve své bývalé práci. Toto rozzuřilo firmu Motorola natolik, že na firmu MOS Technology podala miliónovou žalobu. Jack Tramiel celou situaci pečlivě sledoval a nakonec učinil nabídku na odkoupení firmy MOS Technology. Chuck Peddle souhlasil a firma byla přejmenována na MosTek.

    Chuck Peddle později Jacka Tramiela přesvědčil, aby zvážil možnost vývoje nového stolního počítače, který by využíval vylepšený čip firmy MosTek nazvaný 6502. Ten se stal nejpoužívanějším procesorem osmdesátých let (používal se od Apple I. až po NES). Jack Tramiel však měl obavy z vývoje celého systému od základu a proto učinil nabídku na odkoupení firmy Apple. Steve Wozniak byl sice v pokušení firmu prodat, ale zdálo se mu, že firma Commodore nenabízí za firmu dost a chtěl o 15.000 dolarů více. Jack Tramiel to odmítl - stačilo málo a počítače Macintosh nemusely vůbec existovat!

    Jack Tramiel byl zklamán. Byl však natolik chtivý počítačového trhu, že pověřil Chucka Peddleho aby pracoval na vývoji nového počítače. Toto rozhodnutí vyústilo ve vývoj počítače Commodore PET (původní myšlenkou bylo, že bude sloužit uživateli, podobně jako pes přináší noviny). První prototyp byl veřejnosti předveden v roce 1977 na výstavě Chicago Consumer Electronics. Po této výstavě byl význam názvu PET změněn na zkratku Personal Electronic Transactor.

    Chuck Peddle pracoval pod velkým tlakem tři dny v kuse beze spánku, aby skutečně dokončil počítač před zahájením výstavy. Odezva byla obrovská. Firma Commodore brzy vyřizovala více než 50 telefonních hovorů denně od dealerů, kteří firmu zoufale zásobovali požadavky na jejich počítač.

    Jak poptávka po počítači Commodore PET rostla, Jack Tramiel zatoužil po zisku. Uzavřel smlouvy mezi firmou Commodore a většinou hlavních maloobchodních sítí. Dealeři byli v přímé konkurenci s velkými kluky. Jack Tramiel udělal chybu, když se obrátil zády k nezávislým dealerům, kteří kdysi prodávali jeho stroje. Tím si z nich udělal nepřátele, kteří již nikdy neprodávali další výrobky firmy Commodore. 

    V té době mohl firmu ohrozit pouze Sinclair ZX81. Proto se Commodore přesunul na domácí trh uvedením počítače VIC-20. Měl relativně jednoduchý design, byl prodáván za nízkou cenu a měl širokou softwarovou podporu, což nakonec napomohlo k tom, aby v popularitě porazil i Sinclair ZX81. Nízká cena a jednoduchý design poskvrnil pověst firmy Commodore a pro veřejnost se tento počítač stal pouze hračkou. 

    Jack Tramiel však na konkurenci udeřil postupným snižováním cen. Na svém vrcholu byl počítač VIC-20 prodáván za pouhých 55 dolarů a denně jej bylo vyrobeno více než 9000 kusů. 

    VIC-20 byl v roce 1982 nahrazen poměrně drahým počítačem Commodore 64, prodávaným za 350 liber. Evropský trh však tento počítač přijal mnohem pomaleji, což bylo zaviněno jeho vysokou cenou v porovnání s konkurencí. Jeho největším soupeřem byl počítač Sinclair Spectrum, který byl prodáván za poloviční cenu a byl určen více ke hraní než pro domácí kancelář.

    Bez ohledu na nízký prodej firma Commodore vypustila jeho levnější verzi - Commodore C16 a Commodore Plus/4. Oba používaly stejný procesor jako Commodore C64, ale na rozdíl od něj byly vybaveny paměti pouze o velikosti 16Kb. I když se jednalo o méně technicky vyspělé verze, tak po krátkou dobu se prodávaly až překvapivě dobře. Nedokázaly si však získat úroveň oblíbenosti předchozího počítače VIC-20.

Commodore C16		Commodore Plus/4

    Jak šel čas, klesala výrobní cena Commodore 64. Společně se silným softwarovým trhem a klesáním cen IBM PC firma Commodore upustila od názoru, že Commodore C64 je kancelářský stroj a začala jej více zaměřovat na herní trh. V krátké, ale o to zábavnější bitvě, převzal Commodore C64 pozici na trhu počítači Spectrum, čímž předčil veškerá očekávání.

    Uvnitř firmy však nebylo vše tak veselé, jak to vypadalo. ňeditel a zakladatel firmy Jack Tramiel byl stále více nespokojen se svou malou rozhodovací mocí ve vlastní firmě. V prohlášení uvedeném v průběhu ledna 1984, Tramiel řekl:

Osobní důvody mi zabraňují pokračovat v plnohodnotné práci ve firmě Commodore.

    Jack Tramiel opustil firmu a krátce poté odkoupil krachující firmu Atari Computers od Time Warner se záměrem pomstít se své bývalé firmě tím, že jí porazí na šestnáctibitovém trhu. Tuto příležitost viděl v churavějící firmě Amiga, Inc. Firmě, jejíž prototyp Lorraine byl mnohem technicky pokročilejší než jakýkoliv jiný stroj v té době na trhu. Rychle učinil nabídku na odkoupení firmy, ale rozhodně neplánoval zaplatit celou slíbenou částku. Proto stále snižoval výši částky, kterou byl ochoten zaplatit. Jack Tramiel chtěl získat pouze technologii, nikoliv však samotný stroj nebo jeho tvůrce.

    Mezitím však ani firma Commodore nenechala svou technologii stagnovat. V roce 1984  Commodore International uvedla na veletrhu v Hannoveru (Německo) své nové počítače Commodore PC a Commodore Z8000. Vydělala tak nějaké peníze prodejem PC. Sice ne tolik jako na své osmibitové řadě, ale dost na to, aby se dal považovat za výnosný obchod. 

    Společnost Commodore se stále vzpamatovávala z odchodu Jacka Tramiela. Jeho nástupce, Marshall F. Smith zahájil odstraňování následků zhroucení počítačového průmyslu propuštěním více než 45% zaměstnanců. Ačkoliv na vánoce roku 1985 vykázala firma Commodore impozantní výnosy ve výši 339.000.000 dolarů, byl její čistý čtvrtletní zisk po zaplacení všech bankovních závazků pouhých 1.000.000 dolarů. Za celý rok 1985 vykázala firma Commodore ztrátu ve výši 237.000.000 dolarů. V takové situaci mohlo velmi snadno dojít k zániku celé firmy. Naštěstí se však u bank podařilo dojednat jednoměsíční odklad splatnosti půjček. To firmě získalo čas k dosáhnutí svého druhého nejlepšího prodejního výsledku vyprodáním své osmibitové řady produktů v mnoha obchodech.

    V březnu 1986 nahradil Marshalla F. Smithe na pozici výkonného ředitele Thomas J. Rattigan. Ten opět snížil počet zaměstnanců a v průběhu pěti měsíců uzavřel tři výrobní zařízení.

    V březnu 1987 firmu Commodore dohnaly její půjčky. Firma na konci prosince roku 1986 vykázala čtvrtletní příjem ve výši 22.000.000 dolarů. Firma se konečně vzpamatovala z krize na počátku osmdesátých let a konečně dokázala setřást stín Jacka Tramiela. Nebyly však vyřešeny veškeré problémy a firma začala mít opět problémy s financemi. Jejich poslední nadějí se stala Amiga.

    Jack Tramiel byl velice schopný podnikatel, který vždy v čas dokázal opustit potápějící se loď. Tentokrát však zasáhlo jeho ego, kterého se dotklo to, že mu firma Commodore vytrhla firmu Amiga Corporation zpoza nehtů. Proto byl rozhodnut nenechat svou bývalou firmu za žádnou cenu vyhrát. Proto se rozhodl vytvořit svůj vlastní počítač sestavený z tehdy běžně dostupných součástek a uvést jej na trh dříve, než se Amiga objeví na policích obchodů.

    Pro srovnání - Atari ST bylo prodáváno za cenu cca. 600 liber, zatímco Amiga 1000 za 1500 liber. To samozřejmě pozitivně ovlivnilo prodej Atari ST a také vedlo k většímu vývoji her pro tuto platformu. Proto byla v té době většina her pro Amigu pouze předělávkou her z Atari. A i z tohoto důvodů si více zákazníků kupovalo právě Atari ST. 

    Přibližně v této době se objevily problémy v dozorčí radě, kde byl ve své pozici nahrazen Thomas J. Rattigan předsedou Irvingem Gouldem. Jeho odchod není dodnes zcela jasný, jelikož pod jeho vedením firma Commodore vykázala čistý zisk ve výši 28.000.000 dolarů. Thomas J. Rattigan tvrdil, že byl přinucen k odchodu kvůli osobním konfliktům s Irvingem Gouldem. Irving Gould argumentoval tím, že úspěch v U.S.A neznamená nic ve srovnání s neúspěchem na zámořských trzích. Ze strachu, že nad firmou ztratí kontrolu, převzal Irving Gould vedení, snížil počet zaměstnanců ze 4.700 na 3.100 a nechal uzavřít dalších pět výrobních zařízení.

    Přibližně v tuto dobu firma Commodore uvedla Amigu 500. Firma Atari se snažila zvrátit vývoj situace přibalováním 30 her k Atari ST, což stejně nepomohlo. Firma Commodore byla opět na vrcholu. Osmibitový trh se rapidně zhoršil, když firma Commodore uvedla Commodore 128. Ten používal procesor Z80 (stejný byl použit i v počítači Spectrum) a obsahoval '64 emulační mód. Bohužel se však na trhu neuchytil.

Commodore Amiga 500		Commodore 128

    Amiga se stala celosvětově nejprodávanějším domácím počítačem všech dob. 24. dubna byla na trh uvedena Amiga 3000, i když ještě 30 minut před jejím uvedením firma Commodore popírala, že Amiga 3000 vůbec existuje. Objevilo se i hodně informací o Kickstartu 2.0, který byl v porovnání s Kickstartem 1.3 opravdu obrovským pokrokem.

    Firma Commodore si byla stále sebejistější, že může prodávat úplně vše. Proto uvedla dva nové stroje. V červnu 1990 firma uvedla jeden ze svých nejdražších omylů - CDTV, který byl určen pro domácí trh jako pokus dostat Amigu do obývacích pokojů zákazníků. Vzhledem k problémům firmy Commodore však CDTV neměla větší šanci na úspěch. Prodejcům bylo zakázáno jakkoliv spojovat CDTV s Amigou a navíc jej museli umístit na jiné místo než ostatní Amigy. 

    Firma však začala dělat vážné finanční chyby. V srpnu tohoto roku byla uvedena Amiga 500+. Ve skutečnosti se však jednalo o Amigu 500 s ECS čipsetem a Kickstartem 2.0. V prodeji byl pouhých šest měsíců a objevil se jeho nástupce - Amiga 600. Amiga 600 byla v podstatě Amiga 500+ v menší skříni bez numerické klávesnice.

    Mezitím se do svého posledního stádia dostal Commodore C64. Programová podpora začala vysychat (ačkoliv ne tak moc jako tomu bylo u Amstradu a Spectra) a počítač byl prodáván levněji a levněji, až se jeho cena zastavila na 50 librách.

    Počítačové časopisy byly zaplaveny informacemi o systému C65. Nakonec však firma Commodore oznámila, že se soustředí pouze na Amiga platformu a zanechá tak za sebou svou řadu osmibitových počítačů. I když firma ještě nebyla zcela mrtvá, bylo již jasné, že to bude poslední jízda. Trvalo to však déle než kdokoliv čekal - časopis Commodore Format, který vydávalo vydavatelství Future Publishing, vycházel další tři roky, až do září 1995.

    Začátkem roku 1993 se firma pokusila o záchranu všeho na čem pracovala. Hodnota firemních akcií klesla na pouhých 5 dolarů za kus. Firma se však nechtěla vzdát bez boje a připravila svůj druhý pokus o dobytí trhu konzolí ve formě uvedení Amigy CD32. Poučili se však zesvého omylu CDTV a tentokrát jí už nazvali Amiga CD32 a vylepšili její parametry na úroveň Amigy 1200.

    Zdálo se, že je vše na dobré cestě. Pomalu se pro tuto konzoli začaly tvořit hry, i když se ve většině případů jednalo pouze o porty původních Amiga titulů. V průběhu roku 1993 a 1994 se v jedné anketě se dokonce Amiga CD32 umístila jako nejoblíbenější CD systém.    

    Mateřská firma Commodore však brzy začala masivně propouštět zaměstnance. Byly přerušeny práce na pokročilém AAA čipsetu a začalo se pracovat na novém čipsetu nazvaném "Hombre", jenž měl používat HP-RISC procesor. Podle novináře Stuarta Campbella, generálního ředitele časopisu Amiga Power, se dokonce uskutečnila tajná schůzka, na které byli přítomni zástupci všech hlavních herních firem. Mělo se na ní rozhodnut, jestli je již Amiga mrtvá.

    V dubnu tohoto roku bylo oznámeno, že Amiga 1200 porazila veškeré předchozí rekordy prodejem 100.000 kusů od svého uvedení na trh. Atari Falcon, 32-bitový počítač firmy Atari si nedokázal získat přízeň veřejnosti, jelikož byl z velké části nekompatibilní s Atari ST.

Atari Falcon030

1994: Konec srandy

    Amigu obklopila zkáza a beznaděj. Počítače PC se dostaly do domácností a přinesly sebou hry, o kterých se v té době mohlo Amize jen zdát.

    V mnoha zemích existovaly samostatné pobočky firmy Commodore, které byly finančně nezávislé na své mateřské společnosti - jedna po druhé upadaly do likvidace. První z nich byla Commodore Australia. V březnu firma Commodore vykázala obrovské ztráty. 22. dubna došlo v mateřské společnosti Commodore International k propuštění většiny zaměstnanců. 25. dubna zbylo pouze 30 z celkového počtu 1000 zaměstnanců a o dva dny později bylo zařízení v West Chesteru uzavřeno. V pátek, 29. dubna v 16:10h firma Commodore podala žádost o likvidaci. Její oznámení bylo krátké:

"Firma Commodore International Limited dnes oznámila, že její sbor ředitelů schválil převod veškerého majetku na správce majetku ve prospěch svých věřitelů a převedla svou hlavní dceřinou společnost, Commodore Electronics Limited, do dobrovolné likvidace. Toto je počáteční fáze řádné likvidace obou firem, které jsou zapsané na Bahamách u Bahamského nejvyššího soudu. Toto rozhodnutí se nedotkne samostatných dceřiných společností mezi které patří Commodore Business Machines (USA), Commodore Business machines LTD (Canada), Commodore/Amiga (UK), Commodore Germany, atd. Provoz těchto firem bude pokračovat normálně."

    V průběhu dalšího roku upadaly do likvidace i ostatní dceřiné společnosti firmy Commodore dokud nezůstala pouze jediná - Commodore UK řízená Davidem Pleasancem a Colinem Proudfootem. Vedení firmy Commodore UK oznámilo svůj záměr na odkoupení firmy Commodore a Amiga.

    Téměř rok po likvidaci firmy Commodore zaplála válka o její zbytky. Firma Commodore UK se z tohoto boje stáhla kvůli nedostatku financí a tak mohla Amiga padnou do rukou jednoho ze dvou výrobců PC - Dellu nebo Escomu. Zatímco firma Escom dala ihned najevo, že má zájem pouze o značku Commodore, správci konkurzní podstaty odmítli oddělit obě značky a tím přinutily firmu Escom učinit nabídku na obě.

    Firma Dell nabídla 15.000.000 dolarů, ale vyhradila si několik podmínek, včetně 30 dnů na zhodnocení dostupného inventáře. Toto bylo nepřijatelné pro správce konkurzní podstaty, kteří chtěli prodat firmu Commodore co nejdříve, takže jí nakonec získala firma Escom za 14.000.000 dolarů. Firma Escom byla německá firma, která byla druhým největším výrobcem PC.

    4.000.000 dolarů z této částky připadlo firmě Commodore Business Machines a 10.000.000 dolarů připadlo na firmu Commodore International Bahamas, Ltd. pobočku firmy Commodore Business Machines. Dřívější CSG operace na 950 Rittenhouse Road v Norristownu byly odkoupeny firmou GMT Microelectronics Corp., firmou založenou bývalým vedením firmy CSG k tomu, aby odkoupila aktiva na výrobu čipů. Kupní cena byla 4.300.000 dolarů plus další 1.000.000 dolarů na vyrovnání zástavních práv EPA. Majetek zahrnoval továrnu, vybavení a další inventář.

    Firma Escom rozdělila názvy Commodore a Amiga do dvou dceřiných společností. Commodore byla přejmenována na Commodore BV a Amiga se stala majetkem firmy Amiga Technologies, vedenou bývalým člověkem z firmy Commodore - Jonathanem Andersonem.

    Firma Escom velmi rychle použila značku Commodore k prodeji značkové řady PC s nainstalovaným operačním systémem Windows 95, různých reproduktorů, CD přehrávačů a podložek pod myši. Důvodem byla snaha maximalizovat zisk, jelikož v té době byla značka Commodore stále ještě velmi uznávaným pojmem.

    Na druhé straně, firma Amiga Technologies pomalu umírala, jelikož jí firma Escom neposkytla žádné zdroje na vývoj ani potřebný personál. Kromě licencování nové technologie, navržení nového loga, vyrobení nových zásob Kickstartu 3.1 a prototypu nikdy neuvedeného systému Walker, toho moc neudělala.

    V průběhu června 1996 upadla firma Escom sama do likvidace. Začalo se objevovat obviňování, že na vině je prokletí Amigy.

    Lze připustit, že svou trochu viny nese i odkoupení majetku firmy Commodore. Avšak rok 1996 byl dobou, kdy výrazně klesaly ceny PC systémů, na což nebyla firma Escom vzhledem ke své velikosti schopna dost pružně reagovat. Během několika měsíců klesla cena prefabrikovaných počítačů na polovinu, což přispělo ke špatné firemní finanční situaci. Investory také znervózňovalo několik nepochopitelných rozhodnutí v zasedací síni. Jako součást hromadné reorganizace firma Amiga Technologies oznámila, že firmě Viscorp bude prodána jedna z Amiga licencí ohledně vytvoření set-top boxu. V průběhu října 1996 však firma Viscorp naštěstí (nebo pro někoho možná bohužel) ukončila svou činnost kvůli extrémním finančním problémům a zmizela ze scény. Jejich sen o vytvoření Amiga set-top boxu zůstal nenaplněn.

    27. března 1997 zakročila firma Gateway 2000 (další výrobce PC) a odkoupila veškerá práva na Amigu. Okamžitě byla založena zcela nová dceřiná společnost a firma Amiga Technologies byla přejmenována na Amiga International. Vývoj nových Amig měl obsahovat zcela nový procesor, což mělo Amigu opět vynést na výsluní.

Commodore: Nová značka

    Pod vedením firmy Gateway vypadala budoucnost Amigy slibně. Značka Commodore však svou sérií bankrotů získala pověst špatného znamení. Firmu Escom odkoupilo vedení její dceřiné společnosti Escom Netherlands, což vyústilo v založení nové dceřiné společnosti Commodore NL. Tato firma toho měla s původní značkou Commodore málo společného, pouze jí využívala jako značku pro prodej svých PC.

    Věrná svému jménu, firma Commodore NL necelý rok po bankrotu své mateřské firmy sama upadla do likvidace. 2. července 1997 odkoupila majetek firmy Commodore NL za neznámou cenu firma Tulip (holadský výrobce PC). Tento krok měl podle představitelů firmy umožnit zvýšit výrobu a prodej PC až na 1.000.000 kusů ročně. Bylo velmi nepravděpodobné že se tak stane. Firma Tulip však získala peníze licencováním této značky Commodore několika jiným výrobcům. To vyústilo v objevení se velkého množství kancelářského zboží pod značkou Commodore (skartovací stroje) a dva pokusy o uvedení nové verze levného Commodore 64.

Commodore 64.... opět!

    26. srpna 1998, po pětileté přestávce, oznámila firma Web Computers novou verzi tohoto kdysi velmi oblíbeného počítače. C64:Web.It byl původní C64 velmi málo podobný a jako operační systém používal MS-DOS a emulaci původního Commodore 64 dosahoval pomocí emulátoru. Je až ironické, že C64:Web.It byl zaměřen na trh, který předtím chtěla Amiga získat pomocí zrušeného MCC set-top boxu.

    V roce 2004 firma Tulip prodala značku Commodore německé firmě Yeahronimo Media Ventures za 22.000.000 Euro. Ta začala prodávat pod značkou Commodore celou řadu spotřební elektroniky, včetně MP3 přehrávačů. V roce 2007 její dceřiná společnost Commodore Gaming začala prodávat vysoce výkonné PC ve speciálně navržených skříních.